Září 2008

Čaučau

23. září 2008 v 17:18 Čaučau

Pudl

23. září 2008 v 17:12 Pudl
Pudl je královskovyšlechtěný pes
Pudlové májí i královský pes


Sranda

18. září 2008 v 13:52 Srandičky

Whippet

18. září 2008 v 13:50 Whippet

Saluki

18. září 2008 v 13:46 Saluki

Barzoj

18. září 2008 v 13:40 Barzoj

Borger kolie

14. září 2008 v 11:41

Kolie dlouhosrstá

14. září 2008 v 11:38 Kolie

Husky

14. září 2008 v 11:26 Husky

Dobrman

11. září 2008 v 14:57 Dobrman
Dobrman je útočný pes!

Afgánský chrt popis

9. září 2008 v 17:08 Afgánský chrt

Afgánský chrt

ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound

PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 1 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.


Bernský salach popis

9. září 2008 v 17:01 Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

ANGLICKÝ NÁZEV:
Berner Sennenhund; angl.: Bernese Mountain Dog
PŮVOD:
Známý již ze středověku. Je nejpopulárnější ze všech alpských psů Švýcarska. Odvozuje se od římských Molossů a místních pracovních psů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat.
POPIS:
Vyšší střední pes mohutné stavby těla, výška v kohoutku je 58 až 70 cm, hmotnost okolo 45 kg. Pevná kostra je tělo obdélníkového formátu (9:10), má rovný hřbet a hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Hlava se značí silnou lebkou a středně dlouhým čumákem. Přechod od čela k čumáku je hluboký. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Nemusí být ohnutý nebo zatočený na záda. Tlapy jsou krátké a kompaktní. Srst volná, docela dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm, ideal je 66 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm, ideal je 60 až 63 cm.
VÁHA:
Kolem 45 kg.
SRST:
Srst je hustá, volná, celkem dlouhá, většinou mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.
CHARAKTER:
Velice nádherný a chytrý pes, s charakterem budoucího dříče. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, k pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, k cizím spíše uzavřená. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým. Někdy je chován i jako příjemný společník. Na celém světě získal popularitu jako nádherný výstavní i domácí pes, oddaný přítel a miláček rodiny. Dobře se snáší s dalšími domácími zvířaty. Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Měl by být celoročně ubytován venku, neboť potřebuje dostatek prostoru. Jeho výchova není náročná.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovních zkoušek.

Labrador popis

9. září 2008 v 17:00 Labrador

Labrador

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Labrador Retriever; čes.: Labradorský retrívr
PŮVOD:
Labradorský retrívr
POPIS:
Labradorský retrívr je silně stavěný a aktivní pes, se širokou lebkou a širokou a hlubokou hrudí, se širokým a silným také zadečkem.
Lebku má širokou, ostře řezanou, bez masitých lící. Stop je dobře definovaný. Nos má široký, s dobře otevřeným chřípím. Čenich je silnější. Oči má střední velikosti, hnědé nebo lískové, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu. Uši nemá velké, ani těžké, jsou svěšené, dobře přiléhající k hlavě a posazené spíše dozadu. Krk má statný, čistý, silný, mezi rameny dobře posazený. Záda má v úrovní horní linie těla. Hruď je dobře široká i hluboká. Ocas má výrazně vyznačený, u základu je velmi silný, směrem ke konečku se zužuje, je středně dlouhý, nezpeřený, ale kolem dokola hustě osrstěný krátkou, hustou a hojnou srstí, která mu dává kulatý zjev. Může být nošený vesele, ale neměl by být zatočený přes záda. Přední končetiny mají dobrou kostní strukturu, při pohledu ze strany nebo z profilu jsou od loktů k zemi rovné. Ramena má dlouhá a svažující. Zadní končetiny má dobře vyvinuté. Tlapky má okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty a dobře vyvinutými polštářky. Chůze i pohyb jsou volné, kopírující zemi.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 57 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 56 cm.
VÁHA:
Labradorský retrívr váží v rozmezí 25 až 34 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí)
SRST:
Labradorský retrívr má krátkou a hustou srst, ne však zvlněnou nebo opeřenou, která je na dotek poněkud tvrdá, s počasí odolným podsrstím. Jeho srst je pro toto plemeno charakteristickým rysem. Zbarvení je zcela černé, žluté nebo játrově čokoládové. Žluté zbarvení je v rozsahu od světle krémové k liščí. Malé bílé skvrny na hrudi jsou povolené.
CHARAKTER:
Labradorský retrívr je povahou veselý a velmi čilý a živý pes. Má vynikající čich, měkká ústa a je velice horlivým milovníkem vody. Je přizpůsobivým, oddaným a věrným společníkem. Je velmi inteligentní, horlivý a poslušný, se silnou vůlí vás potěšit. Je od přírody vlídný a přátelský, bez známek útočnosti nebo nepatřičné plachosti.
PÉČE:
Labradorský retrívr má srst, jenž je na péči ne příliš náročná, nezapomínejte ji však alespoň jednou týdně kartáčovat, v období línání ji kartáčujte častěji.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Labradorský retrívr se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes, služební pes, polní závodník a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.
Sekce 1 - Retrívři.
S pracovní zkouškou.

Zlatý retrívr popis

9. září 2008 v 16:56 Zlatý retrívr

Zlatý retrívr

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Golden Retriever; čes.: Zlatý retrívr
PŮVOD:
Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost.
POPIS:
Zlatý retrívr je souměrný, vyvážený, aktivní, silný a iniciativní pes, s laskavým hlasem.
Hlavu má přirozeně vyváženou. Lebku širokou a bez hrubosti, na krk dobře posazenou. Stop má dobře definovaný. Nos má nejlépe černý. Čenich je silný, široký a hluboký. Délka jeho přední části se přibližně rovná délce od stopu k týlu. Oči má tmavě hnědé, dobře posazené, s tmavými očními linkami. Uši má mírné velikosti, posazené přibližně do úrovně očí. Krk je dobré délky, čistý a svalnatý. Tělo je celkově vyvážené. Hruď i žebra má hluboké. Ocas má posazený v úrovni zádi, dosahuje ke kolenům, na konci je bez zatočení. Ramena má dlouhé a dobře položené, lokty dobře přiléhající. Zadeček je silný a svalnatý. Tlapky okrouhlé a jakoby kočičí. Chůzi i pohyb má silné a s dobrým pohonem, kráčí dlouhými a lehkými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
Zlatý retrívr váží v rozmezí 27 až 36 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí).
SRST:
Zlatý retrívr má srst zvlněnou nebo dobře zpeřenou, s hustým, vodě odolným podsrstím. Zbarvení je v jakémkoliv odstínu zlaté nebo krémové, ne však červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je povoleno.
CHARAKTER:
Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Velice trpělivý je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
PÉČE:
Zlatý retrívr potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Pravidelnou péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nejméně jednou ročně trimovat a občas zastřihávat mezi prsty na tlapkách. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Zlatý retrívr se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér zvěře a přinašeč ptactva.
VYUŽITÍ DNES:
Polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.
Sekce 1 - Retrívři.
S pracovní zkouškou.

Německý ovčák popis

9. září 2008 v 16:54 Německý ovčák

Německý ovčák

ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.: Deutscher Schaferhund; angl. German Shepherd Dog
PŮVOD:
Německý ovčák je poměrně mladé plemeno, ustálené až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. Poprvé bylo představeno na výstavě v Hannoveru v roce 1882. Na konci 19.století začala německé ovčáky používat policie, armáda a jiné ozbrojené složky jako přední strážce a vyšetřovatele. V době první i druhé světové války němečtí ovčáci pomáhali v armádě jako zdravotníci. Ve 20. století bylo plemeno přiznáno a získalo po celém světě všeobecnou popularitu, hlavně díky svým vynikajícím služebním schopnostem.
POPIS:
Německý ovčák je plemeno služebních psů.
Středně velký pes obdélníkového rámce, silný, energický a dobře svalnatý. Pohlavní rozlišení je zřetelné: psi jsou mohutnější, než feny. Mírně protaženého typu s dobře vyvinutými svaly. Hlava menší, úměrně posazená k tělu, klínovitého tvaru, čenich silný, nosní hřbet rovný. Lícní kosti mírně zakulacené. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu a nahoru, stojící. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet rovný, široký, záď dlouhá, mírně spádovitá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Krk suchý, silný. Bedra krátká, postupně přecházející na zadek. Zadek je okrouhlý, plynule přechází ke kořeni ocasu. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům i níže. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až 66 cm, průměr je 62,5 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 61 cm, průměr je 57,5 cm.
VÁHA:
Pes váží 30 až 40 kg.
Feny váží 22 až 30 kg.
SRST:
Srst středně dlouhá, tvrdá a hustá, s bohatým podsrstím, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Předpokládané zbarvení je jasné: pásově šedý, pásově rezavý, černé s pálením, vlčí-šedá, celo-černá s nádechem, černé.
CHARAKTER:
Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností k chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.
Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Chovatel musí mít neustále na paměti, že Německý ovčák vyžaduje nejen pevnou ruku a dobrý výcvik, ale také neustálý dostatek pohybových, zátěžových aktivit. Bez práce a aktivity se tento pes stává zlým a nezvladatelným. Pro německé ovčáky je charakteristické onemocnění zvané jako "Skrytá dysplázie kyčelního kloubu", proto buďte velice obezřetní již při výběru štěněte, aby toto onemocnění od rodičů toto nepodědilo.
PÉČE:
Chovatel musí mít neustále na zřeteli, že německý ovčák vyžaduje výcvik a dostatek volného prostoru k realizování svých pohybových aktivit.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.

Německá doga popis

9. září 2008 v 16:50 Německá doga


Německá doga

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Great Dane; něm.: Deutsche Dogge; čes.: Německá doga
PŮVOD:
Německá doga (Deutsche Dogge) je národní německé plemeno. Německé dogy pocházejí od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní služby. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.
POPIS:
Německá doga (Deutsche Dogge) je plemenem služebních psů.
Německá doga je nápadně velký, se silnou kostrou, přitom elegantní a ušlechtilý pes. Patří mezi nejsilnější psy. Hlava protáhlá a úzká, jemně modelovaná, tzv. "cihlového" tvaru. Dnes již pouze nekupírované uši vysoko nasazené, přiléhající k lícím, visící, namířené dopředu. Krk dlouhý, suchý, krásně zvednutý. Hřbet krátký, silný a rovný, hrudník klenutý až k loktům, oválný, hluboký. Bedra krátká, méně vypouklá. Holeně dlouhé, mírně nakloněné v postavení. Ocas je vysoko posazený, tlustý u kořene a postupně se zužující.
VÝŠKA:
Německá doga (Deutsche Dogge) má v kohoutku:
pes více než 80 cm,
pro feny více než 72 cm.
VÁHA:
Německá doga (Deutsche Dogge) 55 až 75 kg.
SRST:
Německá doga (Deutsche Dogge) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hustou.
Zbarvení je:
a). žlutá
b). žíhaná
c). modrá
d). černá(společně se posuzuje plášťová)
e). skvrnitá
f). šedý a porcelánový tygr(nestandartní zbarvení)
CHARAKTER:
Německá doga (Deutsche Dogge) je ušlechtilý pes klidného a hrdého chování. Dogy bývají přátelské k lidem i ke zvířatům, pověstný je jejich výborný vztah k dětem. Ztělesňují v sobě ideální psí vlastnosti: fyzickou krásu s inteligenci, věrnost i odvahu. V rodině to je nadaný, věrný společník, oddaný svému pánu. Výborně se hodí k výcviku, strážné i hlídací služby. Chováme-li dogu v bytě, nutně si vyžaduje delší procházky. Plemeno se po dlouhou dobu nezměnilo.
Je to společenský, strážní pes a pes pro ochranu.
PÉČE:
Německá doga (Deutsche Dogge) potřebuje zajistit delší procházky a větší fyzickou zátěž. ND potřebuje kvalitní stravu.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu

Dalmatin popis

9. září 2008 v 16:47 Dalmatin

Dalmatin

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin
PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.

Boxer popis

9. září 2008 v 16:44 Boxer

Boxer

ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Boxer
PŮVOD:
Původem pochází od mastifů a molosských dog, zavezených do střední Evropy z středověkého Řecka asi před dvěma tisíci lety. Do Německa byl vyvezen v polovině minulého století k křížení a zušlechtění různých plemen psů dogovitých, nejbližší příbuzní plemene jsou německá doga a anglický buldok starého typu.
POPIS:
Středně velký pes atletické stavby těla, s mohutně vyvinutým svalstvem, čtvercového formátu. Výška v kohoutku u psů je 57-63 cm, u fen 53-59 cm. Hmotnost psů je přibližně 30 kg a fen okolo 25 kg. Hlava s výrazně zkrácenou, širokou a mohutnou čenichovou partií, černou maskou, čenich nosu je černý, čelo vypouklé. Oči a víčka tmavá. Uši se již nekupírují, spíše menší, přiléhající k lícím,vysoko posazené. Velmi hluboký hrudník (jeho hloubka má odpovídat polovině kohoutkové výšky). Tělo široké, dlouhé. Ocas nakrátko kupírovaný, nesený vzhůru, vysoko posazený, s širokým základem. Srst krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.
Charakteristické rysy boxera jsou: vrozený předkus, znak psů sledujících v trávě stopu býka.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů je 57-63 cm,
u fen 53-59 cm.
VÁHA:
u psů je kolem 30 kg (pri výšce 60 cm),
u fen kolem 25 kg (pri výšce 56 cm)
SRST:
Krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.
CHARAKTER:
Do současné doby přetrvává bojový charakter předků. Živý, přátelský, otevřený pes, stále v dobré náladě. Jako jediné služební plemeno bývá bez výhrad doporučován i do rodin s dětmi, jimž je nejlepším společníkem. V případě potřeby však dokáže být náležitě ostrý, je výborným obranářem.Oblíbený pracovní pes, dobrý hlídač, ochránce i průvodce. Vynikající společník a pes rodinný. Jediným nedostatkem je, že u tohoto psa dosud přetrvávají vrozené divoké pudy.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.1- Molosská plemena - dogovití psi.
Se zkouškou z výkonu